Finance

Paní Marie potřebovala z rodinných důvodů koupit byt neměla o nákupu nemovitostí ani ponětí. Říkala si však, že je přece spousta odborníků, kteří ji to pomohou vyřešit. 

Měla omezenou hotovost, ale disponovala poměrně dobrými měsíčními příjmy a nebyl tedy důvod, aby ji nebyl poskytnut hypoteční úvěr. 

Daňový poradce, kterému důvěřovala ji doporučil finančního poradce pana Karla.  

Na schůzce pan Karel používal pro ni naprosto neznámé slovní obraty, a protože se ve finančnictví nepohybovala, tak raději jen nechápavě přikyvovala hlavou v naději, že si nic nemusí pamatovat, protože on je tu od toho, aby to řešil za ni. Nicméně pochopila alespoň to, že pan Karel vymyslel nějakou strategii financování. 

Bylo ji sice divné proč si musí zakládat různá stavební spoření a proč to nelze řešit přímo hypotékou, ale brala to tak, že stačí, aby to chápal on a ona je tu od toho, aby mu důvěřovala. Pan Karel si vzal 12.000, – Kč zálohu na výdaje a slíbil, že financování vyřídí.  

Aktivně si tedy vybrala nemovitost, zaplatila rezervační zálohu, v naději, že se to do 3 měsíců co bude platná, vše vyřeší.  

Potom šla dle instrukcí pana Karla do dvou stavebních spořitelen v domnění, že budou řešit úvěr, ale místo toho po ní chtěli peníze na založení stavebního spoření  „Peníze na byt budeme řešit jindy“. 

Možná mělo paní Marii varovat to, že ji pan Karel o ničem neinformoval, ale díky důvěře ke svému daňovému poradci se snažila být trpělivá a věřit i jemu. Když se 2 týdny neozval on, snažila se doptávat ona, ale většinou se nic moc nedozvěděla, nebo ji ani nezvedl telefon. 

V jedné chvíli se od něj dozvěděla, že bude potřebovat i odhad nemovitosti. Nechala si jej tedy udělat a zaplatila dalších 6 tisíc. 

To už začala být nervózní, protože termín letěl jako splašený kůň a ona byla stále na mrtvém bodě.  

Šla tedy zpět do stavební spořitelny zjistit, zda už mají pro ni financování, a tam ji řekli, aby jim předložila bezdlužnost. Jenže ona se v té době soudila s finančním úřadem. Kdyby částku, o kterou se soudila zaplatila, znamenalo by to, že uznává jejich nárok a když jim nezaplatí, tak ji nedají bezdlužnost. Současně se tam dozvěděla, že k tomu, aby se s ní o nějakém financování budou bavit potřebuje smlouvu s prodávajícími, kterou pochopitelně taky zatím neměla a nikdo ji smlouvu na koupi ani nenabízel. 

Rezervační smlouva se chýlila ke konci a paní Marie byla stále na mrtvém bodě. Jenže pan Karel se rozhodl dál hrát roli mrtvého brouka a když už se nemohl dál zapírat, prohlásil, že vážně onemocněl a že je mu to líto. 

O dům paní Marie přišla, výdaje ji pan Karel nikdy nevyúčtoval. Navíc dostal od stavebních spořitelen provizi za to, že tam vložila 150 tisíc. Naštěstí se realitní kancelář zachovala seriózně a rezervační poplatek ji vrátila. Kvůli domu ale zaplatila i finančnímu úřadu částku, která jim nenáležela, a i když soud pozděni rozhodl v její prospěch měla tuto částku ještě dlouho v jejich depozitu.   

Děje se vám něco podobného? Pokusím se vám poradit po telefonu.

+420 603 514 774

Chci dostávat upozornění na nové příběhy (vložte zde svou emailovou adresu)

(Vaše data s nikým nesdílíme a používáme je jen pro zamýšlený účel)

Realitní zákony
Vaše dotazy